Už zase vyšlo slunce

O čem kniha je?

"Nekonečná čtyřverší" undergroundové legendy. Aneb nová sbírka mého nejoblíbenějšího básníka.

Jak se mi líbila?

Takhle, já poezii prd rozumím, povětšinou se ve všech těch klasických známých i neznámých verších ztrácím a ani za mák netuším "Co tím chtěl básník vlastně říct". U Krchovského je to jiný. Tam to cvaklo hned. A já jeho texty miluju. To propojení melancholie s kapkou nadsázky a ironie. Ach :) Tragikomedie. Co ve mně rezonuje.

Už zase vyšlo slunce je o něco méně "kousavé" a mnohem více melancholické, řekla bych. Maličko se z toho vytratil ten náboj, ten humor a drive. Ale pořád je to něco, co chci číst znovu a znovu. Jen za mě je jeho sbírka Dvojité dno nepřekonatelná a #numberone asi nafurt :)

„… žít jsem se ještě nenaučil, a už se učím umírat“ (Dvojité dno)

Ve spolupráci s Nakladatelstvím HOST.

Mé hodnocení: 80 %

Autor: J.H.Krchovský
Počet stran: 96 s.
Nakladatelství: Host
Datum vydání: 2023
Anotace:
"Nekonečná čtyřverší" undergroundové legendy. Kde leží klíč k legendě se značkou JHK? Zdálo by se, že ji stvořily jedinečné formy plus dekadence plus underground, ale spíš to bude tak, že to, o čem on jedinečně píše, jsou záležitosti obecně srozumitelné pro všechno živé a občas snad i myslící. Básník, aby jím skutečně byl, musí vydat své svědectví. Jenže pak je zde ještě jiný zápas. Vyvzdorovat na nicotě aspoň vteřinu, vyrvat z její všežravé tlamy třeba střep, učinit z něj svou skutečnost. To je to jediné, co duch & slovo zmůže, i když je to boj marný, nikoli však zbytečný. Námitka, že se autor opakuje, je tedy zcela bezpodstatná. Co by tak jiného měl dělat? Krchovského "nekonečná čtyřverší" jistě váží víc než takzvaná literatura a její efemérní ambice. "Záhrobní příběh, nebo ‚lidský‘? / a co je pravda, a co lež? / ať píšu, co chci, je to vždycky / jen variace na totéž".