Vodní andělé

DETEKTIVKA PSANÁ BÁSNÍKEM.

V bohaté čtvrti dojde k vraždě. Ve vířivce jednoho z honosných domů je nalezen zavražděný manželský pár. Nic ale nenasvědčuje násilnému vloupání. Znali svého vraha? Jak to, že se v takovém domě nic neztratilo? Jediné, „co“ všichni hledají, je pětiletá Ella, adoptovaná dcera zavražděných. Kde jsi, Ello?

Hlavní postavou příběhu je inspektorka Malin Forsová, která má na starosti vyšetřování.

Malin prožívá ne příliš šťastné období svého života. Nejen že nemá úplně idylický vztah se svou dcerou, ale i s jejím přítelem se navzájem stále více odcizují. K tomu všemu vede každodenní boj se závislostí na alkoholu. Jediné, co ji drží nad vodou a nutí ji odolávat vnitřnímu démonu, je práce.

Ten člověk zavolal, právě když ukončili ranní poradu. Přepojili ho k Malin. Uslyšela hlas, v němž jako by něco chybělo.

"Jsou mrtví."

"Kdo je mrtvý?"

"Ti ve vířivce."

Ač se to na první pohled může zdát překombinované (v jednom odstavci čtete popis vraždy, v dalším vnitřní monology a pocity zavražděných) – není. Čtenář si rychle zvykne na autorův, skoro až lyrický, styl psaní. Chvílemi jsem ani neměla pocit, že čtu detektivku – ty myšlenky, slovní obraty, úvahy - to bylo vážně něco:) I přesto, že většinou upřednostňuji knihy postrádající zdlouhavé popisy prostředí – tady jsem je milovala. Obrovskou poklonu si zaslouží překladatelka, která má jistě nemalou zásluhu na tom, že si kniha zachovala tak poetickou atmosféru. 

"Kéž by se celý svět proměnil v sud tequily."

Vedle poetičnosti, se mi líbilo také to, že kniha dokonale znázorňuje zatraceně těžký život alkoholika. Situace, kdy boj se zločinci vystřídá boj s touhou se napít. A ten Malin sváděla nonstop – při pohledu do zrcadla, před hospodou, na baru. Objedná si tequilu nebo kolu? Jen jeden panák a dost? Odolá nebo podlehne? Měla jsem pocit, jako bych seděla na baru společně s Malin.

"Rány u srdce, pod žebry, v břiše, jen v obličeji ne.

Proč?

Považuje ten, kdo to udělal, obličeje za nedotknutelné?

Měl svou zuřivost nějak pod kontrolou, když střílel?

Voda jako krev.

Krev jako voda."

Nejedná se o knihu, kterou bych vám doporučila jako oddechovku na dovolenou. Dokonce i zpětně, když si příběh vybavím, mě mrazí. Odkrývá pravdu, která děsí. Ústřední téma nechci prozrazovat, jedná se však o téma citlivé a bohužel, velmi reálné, které se může odehrávat kdekoliv ve světě. Pokud se vám kniha někdy dostane do rukou, určitě neváhejte a přečtěte si ji! Přemýšlela jsem nad ní ještě několik dní a myslím, že jen tak nezapomenu. Je však na samotném čtenáři, na kolik se nechá ovlivnit příběhem..

Za život jsem už přečetla vcelku velké množství detektivek. Někdy jsou trochu jako přes kopírák, někdy mám ale štěstí na originální téma a báječného spisovatele - tak tomu bylo v tomto případě! Kniha Vodní andělé byla mým prvním setkáním s autorem a rozhodně ne poslední. Už se hrozně těším, až si přečtu další autorovu knihu. Mons Kallentoft mě opět utvrdil v tom, že na severu se prostě detektivky psát umí :)


Za poskytnutí e-knihy k recenzi mockrát děkuji nakladatelství HOST!

Mé hodnocení: 100 %

Autor:  Mons Kallentoft
Počet stran: 423 s.
Nakladatelství: Host
Datum vydání: 2015

Anotace:

Inspektorka Malin Forsová je hvězda policejního sboru. Paličatá, intuitivní, schopná a inteligentní. Posedlá. Neustále na útěku sama před sebou, neustále pohlcená prací. Jednoho zářijového dne ji povolají do jedné z bohatých linköpinských čtvrtí. Ve vířivce tu byl nalezen zavražděný manželský pár. Jejich pětiletá dcera Ella zmizela. Nad městem visí těžká dešťová mračna a Malin Forsová se noří do případu, v němž se začínají stírat hranice mezi životem a smrtí, mezi dobrem a zlem. Vyšetřování nakonec Malin donutí čelit vlastním démonům — už téměř nedokáže odolat pokušení uniknout skutečnosti u sklenky alkoholu. Dobře ale ví, že se nesmí vzdát. Nemůže Ellu zradit. Musí ji najít a dopadnout vraha jejích rodičů. Malin Forsová ví, že se nesmí vzdát.

Publikováno: 10. 05. 2017