Volání netvora

Každý se se smrtí vyrovnáváme po svém. Všichni ale nakonec prožijeme to stejné. Věděli jste, že existuje pět fází smutku? 

Popírání - hněv - smlouvání - deprese - smíření.

A o tom Volání netvora je. Je o smrti. O popírání. A také o smíření. Mě, čtyřiadvacetiletou holku, tato zdánlivě obyčejná knížka rozložila na milion malých kousků. A hned vám povím proč..

Příběhy jsou jako divá zvěř. Když je vypustíš na svobodu, mohou napáchat spoustu škody…

Malý Conor se na první pohled může jevit jako normální třináctiletý kluk. Ale.. zažívá něco, co by nemělo zažívat žádné dítě. Nejen, že ho ve škole šikanují a každou noc pronásledují noční můry, co je vůbec nejhorší – jeho maminka má rakovinu. Otec je před několika lety opustil a teď žije s novou rodinou v Americe. Conor je tedy na každodenní přihlížení tomu, co se děje s jeho milovanou maminkou, sám. Je tu sice ještě jeho babička, ale ta se k němu chová až příliš chladně na to, aby se jí s něčím svěřoval.

"A když tě někdo nevidí, řekl netvor a také zrychlil krok, existuješ vůbec?" 

Conor už má plné zuby toho, že s ním každý jedná v rukavičkách. Už nechce být "ten, co má nemocnou mámu". Chce být normální kluk, který je za své přešlapy zodpovědný a také náležitě potrestaný. A ze všeho nejvíc už nechce být neviditelný. 

A jednoho dne ho začne navštěvovat netvor...

V 0:07 k chlapci přichází obrovský mluvící strom. Netvor. Chce, aby při jejich setkáních zazněly čtyři příběhy. On bude vyprávět první tři a čtvrtý příběh bude na oplátku vyprávět sám Conor. A Netvor od něho chce slyšet jediné - pravdu. Pravdu o jeho nočních můrách.

"Svůj život nepíšeš slovy, vysvětlil mu netvor. Píšeš jej skutky. Není důležité, co si myslíš. Význam má jen to, co děláš." 

Příběh je bohatý na upřímné postavy a navíc ho krásně doplňují autentické kresby Jima Kaye, které dodávají příběhu dokonalý podkres a tajemně děsivou atmosféru. Co chci vyzdvihnout především je skutečnost, že Patrick Ness dokázal na tak málo stránkách vytvořit příběh, s tak velkým přesahem, který se vám zaryje hluboko do srdce. Pocítíte, že Patrick nechtěl pouze vyprávět Conorův příběh, který by čtenáře rozplakal (což se mu samozřejmě povedlo). Chtěl předat poselství a poukázat na to, jak těžké může být podívat se pravdě do očí, přiznat si vlastní strach a jak osvobozující pro člověka je, říct pravdu. A říct ji nahlas.

"Ne vždycky musí být někdo dobrý. A ne vždycky musí být někdo zlý. Většina lidí je někde uprostřed."

Patrick Ness si mě získal už svým Něco víc a musím říct, že Volání netvora se mi líbilo mnohem víc. Nemůžu jinak, než dát plný počet bodů! Za mě rozhodně doporučuji! Všem. Volání netvora je umělecké a hodnotné dílo, které má smysl. Je plné smutku a je důkazem toho, že v jednoduchosti je prostě krása..

P.S. Nemyslím si, že je to zrovna šťastně zařazená kniha do žánru pro děti a mladistvé. Když si představím, že to čtu jako malá, je mi naprosto jasné, že bych to vůbec nepochopila a navíc by se mi zdálo o stromu, který mě chce zabít :) 

Mé hodnocení: 101 %