Všichni jsme utkáni z hvězd

„A když tě člověk, kterého miluješ, přestane milovat, a dokonce přestane vnímat i to, že tam jsi, může se z tebe stát jenom duch.“

Velká část příběhu se odehrává v hospicu. V hospicu, kam se chodí lidé zotavovat z těžkých nemocí, ale kam chodí lidé také umírat. Děj postupuje plynule, nenuceně, tak nějak přirozeně. Postupně se seznamujeme s hlavními postavami a jejich životními příběhy.

Příběh má tři hlavní postavy:

Stellu – která pracuje v hospicu jako sestřička při nočních směnách. Cíleně bere právě noční směny, aby unikla nepříjemnostem, které ji nyní v životě provází. Stella je důležitou součástí tohoto zařízení, protože pacienti, kteří cítí, že se jejich čas krátí, touží odejít z tohoto světa s čistým štítem. A právě Stella je autorkou dopisů na rozloučenou, které jí pacienti diktují. Napsala jich už spoustu – omluvných, předávajících poselství či láskyplných. Jednoho dne však napíše dopis, který má Stella (jako každý dopis) odeslat až po smrti pacienta. Cítí však, že tento by měla předat adresátovi co nejdřív, dokud je ještě čas...

Hope – která je pacientkou v hospicu. Má cystickou fibrózu. Její stav se lepší a místo toho, aby se radovala, se paradoxně bojí toho, co ji bude čekat, až se vrátí domů. Velký vliv na ni má čtrnáctiletá Issy, která má rakovinu a která ví, že se její dny v hospicu krátí. 

Hugha – který pracuje v muzeu. Je to tak trochu samotář. Celý jeho život se točí kolem práce a toulavé malé kočky. Skrz pouhé řádky vycítíte z Hugha klid a pohodu. Ačkoli se bude zdát, že je jakousi postavu navíc, nenechte se zmýlit. 

Tyto hlavní postavy vypráví své příběhy střídavě. Prolínají je dopisy od pacientů  hospicu, kteří se rozhodli napsat svým milovaným posledních pár slov. Právě tyto dopisy považuji za oživení knihy a to, co ji činí tak jinou a originální. 

„Tady u nás jako by se život i čas zastavily, a mezi námi dvěma se najednou utvořilo zvláštní pouto – možná to bude pouto přeživších, napadne mě. Nebo těch, kteří mají zlomená srdce.“

Pokud jste na vážkách a odrazuje vás téma umírání a hospicu - nebojte. Byla to smutná kniha, to rozhodně, nicméně nebyl to pouze smutek, který knihu definuje. Je to snůška pocitů a emocí - budete mít slzy v očích, budete se usmívat, bude vám trapno, bude vám hezky.. Možná to bude znít hloupě, ale mám ráda knihy, které mě dokážou rozplakat a u téhle jsem to vyloženě očekávala. Ve finále jsem byla tedy trochu zklamaná, protože na pláč nedošlo:) 

Kniha vás ale rozhodně donutí přemýšlet nad životem a možná dokonce přehodnotit, co je v životě vlastně důležité. Všichni jsme utkáni z hvězd a všichni máme na této zemi vyměřený čas. Tak na to nezapomínejme. 

Mé hodnocení: 85 %