Jako zabít ptáčka

Příběh je orientován do období třicátých let dvacátého století USA v Alabamě. Je vyprávěn z pohledu osmileté holčičky - Čipery. Ta je společně se svým bratrem Jemem vychovávána pouze jejich tatínkem Atikem Finchem, právníkem, který v příběhu představuje silnou morální autoritu. Ačkoliv je jim takřka denně vštěpováno do paměti, že je důležité jednat klidně, s rozvahou a bez násilí, pro Čiperu, vzhledem k její povaze, není zrovna jednoduché se tím řídit. A to především od té doby, kdy Atikus dostane na stůl nový případ – obhajuje černocha Toma, jenž je obviněn ze znásilnění bělošky. Čipera i Jem od té chvíle musí čelit častým narážkám na jejich otce a nejednou zaslechli rozhovor šeptajících si sousedů o tom, že je jejich otec „negromil“. Žádný černoch snad ještě nikdy ze soudu s bělochem nevyšel jako vítěz – bude tomu tak i v tomto případě?

Zpočátku se vám možná bude zdát, že se v knize nic zvláštního neodehrává - autorka zde popisuje především život ospalého jihu Ameriky - to však jen do cca poloviny knihy. Poté čtenář čelí tématům nerovnosti, rasismu, nespravedlnosti a sleduje, jak se s tím vším vypořádává malá Čipera a její bratr Jem, dosud nepoznamenáni předsudky, lží a nenávistí. Jak kniha dokazuje - děti jsou mnohdy více morálně na výši nežli někteří dospělí.

"Atiku - " řekl Jem sklesle. Atikus se otočil ve dveřích. "Copak, synku?"

"Jak to mohli udělat, jak mohli?"

"To nevím, ale udělali to. Udělali to už dřív a udělali to dnes a udělají to zase, a když to udělají  pláčou, jak se zdá, jenom děti. Dobrou noc".

Strašně se mi líbila povaha Čipery – ačkoli je to děvčátko nezkažené dospěláckým světem - jak si na ní někdo začne dovolovat nebo mít narážky na její rodinu – nenechá si to líbit. Jestli jsem ale někoho milovala, tak Atika. Je představitelem ryzí ctnosti, a ačkoli už má své roky, tak působil stejně čistě a nezkaženě, jako samotné děti. Postava Atika by měla být vzorem nejen pro děti, ale také pro všechny dospělé. Čipera a Jem měli obrovské štěstí, že je vychovával právě on.

„Předně si pamatuj, Čipero, že s nejrůznějšími lidmi mnohem lépe vyjdeš, když si osvojíš jednoduchý trik. Jakživa nikoho opravdu nepochopíš, dokud neuvážíš věc z jeho úhlu pohledu – dokud si nevlezeš do jeho kůže a neprojdeš se v ní.“ 

Ačkoli se zdá, že hlavní téma představuje zmanipulovaný proces, není tomu úplně tak. Vedle toho je v knize věnována pozornost tématu předsudků, složitostem dospívání, rozeznávání toho špatného od správného a upevňování  si morálních zásad.

„Kdepak, Jeme, já myslím, že je jenom jeden druh lidí. Lidi.“  

Po prvních kapitolách jsem si kladla otázku - proč je to proboha tak oblíbená kniha? Teď už odpověď znám. Je jednoduchá a prostá – Jako zabít ptáčka vyobrazuje věci a lidi tak, jak tomu ve skutečném světě je. Světě, kde se dějí věci spravedlivé i nespravedlivé. I přes to, že začátek knihy zprvu trochu pokulhával, musím uznat, že po dočtení hodnotím knihu velmi kladně. Ani nevím, k jaké podobné knize bych Jako zabít ptáčka přirovnala. Je to vážně literárně ojedinělý kousek a já jsem moc ráda, že jsem ji i po nejistém začátku dala šanci a dočetla ji. Až mě mrazí, když si uvědomím, že se jedná o poměrně staré dílo a přesto v něm čtenář nalézá čím dál více aktuálnosti dnešní doby - strach z neznámého, předsudky, rasismus.

Btw. Rozhodně doporučuji číst v situacích, kdy se budete moci stoprocentně koncentrovat jen a jen na knihu. 

Za poskytnutí recenzního výtisku mockrát děkuji Kniha.cz!! :)

Mé hodnocení: 85 %

Autor: Harper Lee
Počet stran: 280 s.
Nakladatelství: Mladá fronta
Datum vydání: 2015

Anotace:

Dnes již klasický román moderní americké literatury, za který autorka v roce 1961 obdržela Pulitzerovu cenu. Příběh justiční vraždy nevinného černocha na americkém jihu v první třetině 20. století, viděný očima dvou malých dětí. Neměnný řád světa je narušen: nevinný černoch je křivě obviněn ze znásilnění bělošky a postaven před soud. Obhájcem černocha se stává otec obou dětí, který bere tento případ jako věc své osobní cti. Kniha navazuje na humanistické tradice Marka Twaina.