Hra na lháře

Od Ruth Ware jsem četla všechny její knihy:

Všude kolem černý les bylo spíše průměrné, Žena z kajuty č.10 se mi líbila mnohem víc a do třetice Hra na lháře – sice je příběh postaven na stejném základu jako Všude kolem černý les, ale líbil se mi mnohem více. Pojďme se na knihu podívat společně..

O čem kniha je?

Naše hlavní hrdinka Isa dostává zprávu od své bývalé splužačky a kamarádky:

"POTŘEBUJI TĚ."

A tak bez váhání balí věci sobě i své půlroční dceři a vydává se na cestu do Saltenu, kde už nebyla několik let. I když v Saltenu prožila mládí a chodila tam na střední školu, nejraději by se tam už nikdy nevrátila. Ale zpráva zní naléhavě a vzpomínky na událost, kvůli níž opustila Salten ji nedají spát.. Jak se ukazuje, nebyla jediná, kdo dostal onu zprávu.

Zpět na místě činu se po letech setkávají čtyři ženy a bývalé spolužačky. Přicházejí na to, že minulost i jejich vymyšlená hra na lháře, kterou se jako středoškolačky bavily, je dohnala. Teď a tady. Není úniku. Na povrch se dostaly věci, o kterých by ani jedna z nich raději nemluvila. A vlastně – nejraději by byly, kdyby se nikdy nestaly..

A jak se mi líbila?

Na jednu stranu ve mně kniha dokázala vyvolat mnoho emocí, především závěr příběhu - ten byl z celé knihy asi nejlepší částí. Mám tu ale pár nedostatků.

minusy:

- Postrádala jsem více akce a napětí.

- Ruth Ware zřejmě záměrně vytváří charaktery postav, které nebudou pro čtenáře snadno oblíbitelné. I zde tomu nebylo jinak. Páni, už si ani nevybavím, kdy mě naposledy takhle moc hlavní hrdinka štvala. Isa a její chování mi bylo proti srsti, bylo to s ní jak na houpačce. Jak ve vztahu k jejímu příteli, dítěti, tak i k evidentně podezřele se chovající kamarádce.

Můžeme si ale klást otázku: Jak bychom se my zachovali v situaci naší hlavní hrdinky? Udrželi bychom společné tajemství i za cenu, že si zničíme osobní život? Zde dává kniha čtenáři prostor k zamyšlení.

plusy:

- Zajímavý námět.

- Skvěle vyobrazeno přátelství mezi ženami. 

- V textu se prolíná současnost s minulostí. Čtenář se tak lépe orientuje v ději.

- Příběh je vyprávěn z pohledu Isy, ale seznamujeme se se všemi postavami tak akorát, abychom si o nich mohli vytvořit obrázek. 

Hra na lháře je příběh o přátelství, o lžích a o tom, kam až člověka může taková lež a dlouholeté tajemství dostat. Autorka čtenáři odkrývá pravdu po kouscích a to opravdové odhalení si nechává až na samotný závěr. A já vám zaručuji, že se máte na co těšit. Doporučuji :)

Za poskytnutí recenzního výtisku děkuji Nakladatelství Leda.

Mé hodnocení: 75 %

 

Autor: Ruth Ware
Počet stran: 408 s.
Nakladatelství: Leda
Datum vydání: 2018
Anotace:
HRA NA LHÁŘE MÁ JEDNODUCHÁ PRAVIDLA:
1. VYSLOV LEŽ! 
2. NA SVÉM VÝMYSLU TRVEJ! 
3. NENECH SE NAČAPAT!
V chladném červnovém ránu se na anglickém pobřeží prochází kdosi z místních lidí se psem. Zvíře vyhrabe věc, kterou jeho paní zpočátku považuje za trouchnivou větev, po chvíli ale zjistí, že se jedná o cosi podstatně zlověstnějšího. Hned nazítří dostanou tři mladé ženy žijící v Londýně – Fatima, Thea a Isa – textovku, kde stojí pouze dvě slova: „Potřebuju tě!“ Isa a její kamarádky kdysi v internátní škole hrávaly takzvanou hru na lháře: vykládaly smyšlené historky spolužačkám, učitelkám a vlastně kdekomu. Jenomže jejich poťouchlá zábava se neobešla bez následků, a tak dívky vyloučili ze školy. Po téměř dvou desetiletích je volá zpět Kate, poslední ze čtveřice nerozlučných přítelkyň. Nebude to ale sentimentální setkání po letech. Roky bájného lhaní si vyžádaly svou daň a teď je třeba uvést věci na pravou míru – hra na lháře má totiž ještě tahle dvě pravidla:
4. NIKDY SI NELŽEME NAVZÁJEM! 
5. POZNEJ, KDY S LHANÍM PŘESTAT!